Gargano bylo jedním z prvních regionů Italie, které objevilo a přijalo Kristovo poselství. Poevangelizování bylo způsobeno místními námořníky, kteří měli obchodní styky s východem. Prvními křesťanskými kostely na Garganu byly jeskyně. Pohoří bývaly útočištěm dokonce i židovských, slovanských a sýrských kolonizátorů, spojených s křesťanskou vírou. Byl utvářen nový život. Nová společenství povstala na okrajích nejdůležitějších měst. Gargano se stalo jistou kolébkou křesťanství a nová civilizace vzkvétala mezi jeskyněmi a propastmi. Ještě před dvěma stovkami let fungovalo černokněžnictví a ukazovalo cesty komunikace mezi odlišnými náboženskými komunitami při pokání, modlení a vzdělávání sama sebe.

Později křesťanské zvěčnění na Garganu ukazuje spojitost života, který odhaluje sama sebe prostřednictvím stovek kostelů, klášterů, pousteven, přístřeší a cel dobře umístěných v předhoří a chráněnými před severními větry.

Kolem roku tisíc se začali na posvátné hoře objevovat, pěšky nebo na mezku, četní poutníci. Všichni byli přitahováni jeskyní sv. archanděla Michaela. Takto lidskost, utrpení a hledání ovlivňovalo život zdejších obyvatel. Gargano trpělo mnohou nadvládou - Byzantskou, Longobardskou, Normanskou i Bourbonskou.

Svatá hora byla kdysi nazývána posvátnou horou archanděla Michaela, který ukazoval zmateným mužům cestu ke spáse, a který se později znovu zjevil mužům přes osobu kaplana Pio z Pietrelcina a který ukázal mužům novou cestu naděje.

Můžeme prohlásit, že již 1500 let proudí poutníci na posvátnou horu, aby našli odpočinek a odlehčili své duši.

Existují dvě hlavní periody, charakterizující historii svaté hory. Dřívější (od 5. století do začátku 20. století) končící asi před padesáti léty, která měla zastánce v jeskyni sv. Michaela a nynější, kdy již asi čtyřicet let mají zastánce ve svatyni sv. Maria delle Grazie v městečku S.Giovanni Rotondo, kde žil a zemřel kaplan Padre Pio z Pietrelcina.