Názvem Gargano se označuje horský masiv a poloostrov o rozloze zhruba
2000 km2, který se vypíná z východního pobřeží Itálie do
Jaderského moře. Je přibližně šedesát kilometrů dlouhý a čtyřicet kilometrů
široký. Jako krajinný typ se Gargano nápadně liší od okolních oblastí
jaderského pobřeží Itálie. Je hornaté, nejvyšší hory jsou tisícimetrové
(Monte Calvo 1056 m n.m., Montenero, Monte Spigno, Monte Croce a nejvyšší
Cornacchia 1152 m n.m.). Jsou zde velké náhorní plošiny a naopak velké doliny.
Nejzajímavější je Dolina Pozzatina, hluboká 110 m. Lesnaté vnitrozemí a roviny
klesají nebo jen tak plynou dolů k moři, k členitému pobřeží, tvořeném místy strmými
skalami a jeskynními systémy, jinde plážemi. Gargano je také
regionem zachovaných tradic, neboť i kulturně žilo dlouho o samotě a
jediným spojením se světem bývali poutníci do svatyně v Monte
Sant'Angelo. V posledních desetiletích se však mohutně, ale zároveň
citlivě rozšiřují zdejší možnosti pro turistiku a přímořskou
rekreaci. Gargano je klidná oblast venkovského naturelu, vzdálená
turistickému velkoprůmyslu nejdražších letovisek, zato s příjemnou
atmosférou a přitom s veškerým zázemím potřebným pro nerušenou
rodinnou, skupinovou i individuální dovolenou.
Cestovatelé a návštěvníci jsou přitahováni mnohými malými městečky, rozloženými
mezi pobřežím a neporušeným územím, v krajině s bohatými lesy a úrodnými ovocnými zahradami.
Lidé na Garganu žijí v 17-ti městech a obcích. Na západě je Rignano,
Garganico, San Marco in Lamis, San Giovanni Rotondo, Monte Sant'Angelo a
Mattinata. Podél pobřeží jsou Sannicandro Garganico, Cagnano
Varano, Carpino, Ischitella, Rodi Garganico, Vico del gargano, Peschici
a Vieste. Dále pak Lesina, Poggio
Imperiale a Apricena. Poslední, ale ne nejmenší je takzvaná "královna zátoky"
Manfredonia, bohatá svou skvělou historií a současně originální
ochrana jižního předhoří. Manfredonia byla svědkem mnohých důležitých
událostí, a nyní představuje vzor ekonomické obnovy jižní části Itálie.
 Klima na Garganu je
výrazně středomořské s poměrně vysokým úhrnem srážek. Tyto však
spadají většinou od podzimu do jara, zatímco dlouhé letní období s teplotními
vrcholy posunutými až do srpna je slunečné.
Gargano pociťuje účinky typického středozemního klimatu, s
podzimními a zimními dešti. Deště dosahují 550-650 milimetrů za rok
ve vnitřních plochách, okolo 900-1330 milimetrů na kopcích a v horách
a 400-500 v jiho-východní části. Větry přicházející ze severu a
severo-západu přináší značné množství vláhy. Pozoruhodný je v
jižních oblastech vliv horkých větrů "sirocco" a proces vysušování.
Navzdory dešťům nejsou jezera a řeky snadno znatelné, protože
země je velmi propustná. Gargano je charakterizované pozoruhodnou
podzemní hydrografii, kde se nachází mnohé velké dutiny a díry.
Existuje zde pouze několik řek, které mají ve svém korytě vodu
po celý rok. Pokud se však řeky naplní,
dosáhnou výrazné erozivní aktivity.
Administrativně spadá
Gargano pod provincii Foggia, která je součástí historického
správního kraje Apulie (Puglia) v jihovýchodním cípu
Apeninského poloostrova.
 Nálezy pěstních klínů, šípů a
železných škrabadel prokazují předhistorické osídlení Gargana. Ve 3.
stol. před n. l. obsadili toto území Římané, přinesli latinský
jazyk, římské zákony, kulturu a všeobecný hospodářský rozkvět, který
spočíval zejména ve výhodné poloze pro obchod s Orientem. V raném
středověku připadlo území byzantské říši a na přelomu tisíciletí
Normanům. Úpadek následoval ve 13. století a období chudoby pod
střídavou nadvládou francouzskou a španělskou i za existence
italského státu přetrvalo do poloviny 20. století. Obyvatele Gargana
do dnešních časů ovlivňuje značné náboženské cítění a zejména kult
archanděla Michaela. V bohatém folklóru hraje mimořádně důležitou
úlohu symbol ohně.
|
